středa 30. listopadu 2016

Bohužel... | Všechny malé zázraky - recenze

Občas se to stane... konečně si seženete knížku, na kterou se dlouho těšíte, všichni na ni pějí nadšené ódy a vy máte po dočtení pocit jako To bylo všechno? Tohle je ta knížka, která sbírá literární ocenění? V tomhle někteří z nás našli smysl života?... Nechci tím říct, že Všechny malé zázraky jsou špatná kniha, nechci říct, že nemá cenu je číst, jen v ní asi nedokážu vidět tolik jako ostatní... je to milá zajímavá kniha s hezkými myšlenkami, jen mě na konci nečekal ten pocit WOW.

Finch a Violet. Tolik rozdílné osoby, člověk by řekl, že se nikdy nemůžou potkat... a přece se to stalo. Oba dva na římse školní zvonice. Kdo koho bude zachraňovat? Finch je naprosto fascinován představou smrti. Často myslí na sebevraždu, trpí psychickou poruchou, přesto je to obyčejný středoškolák. Skočit či neskočit? Violet naopak byla vždy ta populární holka, roztleskávačka se spoustou kamarádů a hezkým klukem... život jí obrátila vzhůru nohama smrtelná nehoda starší sestry. Teď je z ní šedá myška, která se bojí promluvit. Proč je vlastně tady? Navzájem si pomůžou a toho dne nikdo neskočí. Každý má svůj problém, přesto se z nich stávají přátelé. Blíží se k sobě malými opatrnými krůčky, jako by je přitahoval magnet. Ačkoliv zprvu ani nechtějí, stanou se navzájem nedílnou součástí života toho druhého. Tak běží příběh, knížka je opravdu plná malých zázraků, vět, které člověka potěší, je plný poznávání krás (nejen) Indiany... bohužel v životě nejsou jen ty hezké chvíle...
Zasměju se, a pak hned přestanu. "Smát se je v pořádku. Můžeš se smát. Země se kvůli tomu neotevře a nespolkne tě. Neskončíš kvůli tomu v pekle. Věř mi. A jestli je nějaký peklo, budu tam dřív než ty a se mnou budou mít tolik práce, že jim nezbude čas se zabývat tebou. Chtěla bych se zeptat, co se s ním stalo. Je pravda, že se zhroutil? Že se předávkoval drogami? Kde byl na začátku posledního pololetí? "Slyšela jsem spoustu historek?" "O mně?" "Jsou pravdivý?" "Nejspíš." (Violet, str. 96)
Nevím, co říct o postavách... na jednu stranu mi nebyly vůbec sympatické, ale na druhou na nich něco bylo. Většinu času jsem si nedokázala pořádně vysvětlit jejich chování, ale byly i chvíle, kdy jsem ji  bezmezně fandila. Finch je kapitola sama o sobě. Je opravdu zvláštním hrdinou, občas mi přišel totálně bláznivý, jindy milý, byl jako chameleon, neustále měnil svou osobnost... proto jsem často nemohla pochopit jeho rozhodnutí. Nikdy jsem, stejně jako Violet, nevěděla, co udělá. Mrzí mě, že jeho problémy nedokázala vyřešit rodina, školní výchovný poradce Embryo, a vlastně ani Violet...
Opírá se o otevřené dveře u spolujezdce, slunce je přímo za ním, takže mu nevidím do tváře. "Někdy, Ultraviolet, je pravda to, co cítíme uvnitř, i když to tak ve skutečnosti není." (Violet, str. 183)
Ani Violet jsem docela neporozumněla. Její vztah se sestrou mě minul, protože já sama sestru nemám... možná mi to přijde trochu překombinované, kdyby autorka vypustila tuhle nešťastnou náhodu, která se vyskytuje snad v každé druhé YA a pro mě se z ní pomalu stává klišé, mohla by svůj příběh více soustředit na Finche, na druhou stranu by Violet asi nedostala tam, kde ji potřebovala mít. Violetino rozhodování jsem taky občas nemohla pochopit, přesto jsem se s ní dokázala sžít snáz. Podle mě byla opravdu milá a myslela to upřímně, co myslel Finch, nejspíš nevěděl ani on sám...
Violet se opře o loket a zadívá se na mně: "A to se opravdu stalo?" "Jasně, že ne. Byl to aprílový žertík." Plácne mě přes ruku a znovu si lehá na deku. "Málem jsem ti to uvěřila." "Ale já jsem chtěl, abys věděla, že se přesně takhle cítím. Jako když je Pluto v jedné rovině s Jupiterem a v zákrytu se Zemí. Vznáším se." Trvá to asi minutu, než řekne: "Jsi hrozně divnej, Finchi. Ale tohle je to nejhezčí, co mi kdy kdo řekl." (Finch, str.217)
Líbil se mi systém zanechávání věcí na místech, lístečky s dobrými, špatnými či prostě jen inspirativními výrazy, vystřihování špatných vět z knížek, Jupitero-plutonský gravitační efekt a další věci, na které si teď nevzpomenu. Vím, že závěr byl vybrán takový, aby podtrhl celé vyznění knížky... no podle mě ho spíš podkopal... můj závěrečný dojem z knížky zkazila a  hlavně mě strašně naštval...
Bere si kbelík a odklápí víko. Po pár sekundách, kdy nedělá nic jiného, než že vdechuje vůni květin, se ke mně otočí a beze slova mě políbí. Když odchází, řekne: "Už žádná zima. Tys  mi přinesl jaro, Finchi." (Finch, str. 245)
Za zmínku stojí, že pro autorku má kniha osobní význam, protože si hodně podobnou situací sama prošla. Knížka mi opravdu trochu připomíná Dopisy na konec světa příběhem i tím, že má v závěru uvedené kontakty na linku bezpečí a podobné organizace...

Přes moje zmatené hodnocení bych vás od čtení nechtěla odradit... existuje milion nadšených čtenářů, takže ji klidně vyzkoušejte. Mě docela zklamala, prostě to nebyl můj šálek čaje, ale to neznamená, že by se nemohla líbit ostatním...

Autor: Jennifer Niven
Originální název: All the Bright Places
Série: -
Rok vydání: USA 2015 / ČR 2015
Nakladatelství: Yoli
Překladatel: Jana Rajnyšová
Žánr: Young adult
Počet stran: 360

Moje hodnocení: 70%

6 komentářů:

  1. Recenzi jsem jen tak prolítla, jelikož na mě kniha čeká na poličce, ale jak jsi psala v úvodu: pro mě je to taktéž kniha, kterou jsem chtěla hrozně dlouho a očekávám od ní hodně. Snad u mě dopadne lépe :/
    Měj se hezky :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Doufám... netvrdím, že je špatná,jen by mě možná oslovila jindy a jinak... a velká očekávání výsledný dojem trochu sráží... :) Každopádně ať se ti líbí :)

      Vymazat
  2. Moc pěkná recenze :) Na knížku se teprve chystám, všichni si ji chválí, ale já jsem trochu opatrná :) Greena taky všichni zbožńují a mě jeho knihy neohromily..Tak uvidíme jak to dopadne s touto knížkou :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) To chápu... je lepší být opatrná a nechat se trochu překvapit... :) mě se naopak Greenovy knihy vždycky líbily... :) tak ať se taky líbí... :)

      Vymazat
  3. To mě mrzí, že Tě tolik nenadchla, já z ní byla nadšená maximálně, přišlo mi to jako neuvěřitelný a reálný příběh a mělo to hloubku :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já vím... to se občas stane... určité pasáže byly moc fajn... ale dohoromady mi to prostě nedalo to, co mělo... každopádně jsem ráda, že se tobě líbila... :)

      Vymazat

Budu ráda za každý komentář a budu se snažit na něj odpovědět! Uvítám nápad, radu i kritiku... můžete mi napsat i na irena.kadava@gmail.com