neděle 8. ledna 2017

Kečupová mračna - recenze

Já vím... za prosinec jsem nepřidala jediný článek. Ale...vánoční šílenství a škola mě zvládly zcela pohltit (ne v tom dobrém slova smyslu). Taky jsem plánovala, že prvním článkem nového roku bude něco jiného. Ale o tomhle teď vlastně vůbec psát nechci... holt, stalo se, a první knížka nového roku mě tolik pohltila, že si k napsání recenze musím sednout teď hned. Na Kečupová mračna jsem se neskutečně těšila už od vydání, nejvíc mě asi lákal ten název, ale v knihovně jsem měla smůlu... až do teď.

Zoe je vlastně úplně obyčejná puberťačka, přiznejme si to, taky má své holčičí problémy a hlavu plnou párty a kluků... nebo mám spíš napsat měla? Teď tráví spoustu času poněkud netypicky... sedí ve staré zahradní kůlně a píše dopisy odsouzenci na smrt. Proč? Potřebuje se tak trochu vyzpovídat a nikdo v blízkém okolí nepřichází v úvahu. U odsouzeného vězně Stuarta Harrise je její tajemství v naprostém bezpečí. Texaská věznice je na druhé straně Atlantiku, on je odsouzený na smrt a Zoe v něm tak trochu vidí přítele... dalo by se říct, že jsou na stejné lodi.


Zoe si žije celkem spokojeně v Bathu v Anonymní ulici (což samozřejmě není pravdivá adresa a mimochodem ani jméno). Má dvě mladší sestry Sofii, která si občas vymýšlí, a Dot, která je úplně hluchá, ale přes to si dokáže užívat každý den. Má rodiče, kteří jsou oba právníci a neustále se hádají. Oba chtějí pro své tři dcery to nejlepší, ale mají o tom mírně rozdílnou představu. Má dědečka, který je po mrtvici a kterého viděla možná jednou v životě. A nejlepší kamarádku Lauren, se kterou se jí díky drobným lžím podaří občas dostat na nějakou párty. Každý člověk má nějaký svůj malý podíl na příběhu, takže to většinou nejsou jen papírové karikatury, ale docela uvěřitelné postavy. I když mi třeba Zoeina máma pěkně lezla na nervy, nakonec jsem ji dokázala i pochopit.
Milý pane Harrisi, omluvte prosím ten červený flek v levém rohu. Je od marmelády, ne od krve. Ale myslím, že Vám ten rozdíl vysvětlovat nemusím. Nebyla to marmeláda Vaší ženy, co vám policie našla na botách. (str. 9)
Celý příběh se dramaticky změní, když do příběhu vstoupí kluk... vlastně rovnou dva. Tolik podobní vzhledem, s úplně rozdílnými charaktery - a přece mají jedno společné. Docela vyhrocený milostný trojúhelník proplétající se celou knihou měl své pevné a důležité místo v příběhu. I když si myslím, že ve výběru musí mít snad všichni jasno. Max je takový stereotypní hrdina - klasický machr, ten známý týpek ze školy, za kterým se otočí nejedna sukně, a věčně opilý magor... i když měl možná i světlejší chvilky. Zatímco Aaron... je jeho naprostým opakem - pro pobavení vám postaví sněhuláka jen proto, že jste mu vyprávěli historku o nejlepších Vánocích, rozumí tomu, proč máte rádi ptáky a nesměje se vaší střelené povídce, jejíž název si ani nepamatuju... prostě úžasný člověk, který mi trošku připomínal jednu reálnou osobu...
Aaron přejížděl prstama nahoru a dolů po hřbetech knih a mně zase přejížděl mráz po zádech. Přiblížila jsem se k němu, Aaron se zase přiblížil ke mně a mezi námi v tu chvíli byla jenom jedna kniha, Stuarte, ale shodou okolností to byla ta o Berlínské zdi a určitě víš, že přes tu se přelézt nedalo. (str. 133)
Má volba ohledně trojúhelníku byla jasná, ale Zoe v tom měla pořádný zmatek. Jednoho z nich má ráda, přesto ho nemůže mít, má tedy cenu být s tím druhým, nebo radši čekat a třeba se vůbec nedočkat? Její rozhodnutí mi občas přišla protichůdná a zdravému rozumu nepochopitelná, ale co já o tom můžu vědět.
Zasmála jsem se. Nemohla jsem si pomoct, přestože se mi v hlavě honil obrázek obou bratrů, jak sedí vedle sebe ve stejném pokoji s telefony v rukou a netuší, že si oba esemeskují s tou samou holkou. (str. 145)
Čtenář celou dobu ví, že se schyluje k nějaké katastrofě, ale stejně celou dobu netuší o co jde... ani který z obou chlapců může skončit špatně. Touha odhalit celé tajemství a tak trochu i strach mě hnaly dopředu. Knížka není příliš tlustá, ale i tak jsem ji sfoukla za dva večery. Celá se skládá jen z dlouhých dopisů, které Zoe naškrábala v kůlně a obsahují její zpověď, jinak knížka není nijak rozčleněná do kapitol, přesto jsem ji zvládla bleskovou rychlostí. Na konci na čtenáře čeká jeden dopis adresovaný Zoe (záměrně nepíšu, kdo je odesílatelem), u kterého si někteří možná pobrečí a deníčkový zápis malé Dot (i s pravopisnými chybami), který knížku hezky uzavírá a snad čtenáře trošku pobaví.
A jestli to tady musím všechno vypsat, chtěla bych to udělat tužkou, abych to pak mohla rovnou celé vygumovat, vymazat tuhle část svého života, jako kdyby se nikdy nic z toho nestalo, abych mohla začít znovu a na čistý papír vykreslit sama sebe s klidným úsměvem ve tváři, s čistým srdcem. Mohla bych pak napsat své vlastní jméno velkými písmeny, protože bych se nebála tenhle dopis naškrábaný v kůlně na zahradě našeho domu podepsat. Líbá, Zoe (str. 224)
Možná jsem zatím Kečupová mračna vychvalovala do nebe, což nebyl úplně záměr, protože nejsou nejlepší knížkou, co jsem kdy četla. Staly se pro mě hlavně příjemnou oddychovkou, díky které jsem po dočtení Bídníků získala opět chuť do blogování... Jsou spíš (ne úplně) obyčejnou youngadultkou, kterou si užijí hlavně mladší čtenářky. Přesto nikoho ze starších neodrazuji - v knížce se dá najít spoustu námětů k přemýšlení... stačí jen hledat. Vždycky záleží na konkrétní době a náladě, kdy knížku čtete, což se mi tentokrát (narozdíl od poslední recenze na Všechny malé zázraky) podařilo trefit.

Na závěr můžu dodat jen větičku o grafickém zpracování knížky. Obálka byť jednoduchá se mi líbila a ptáčci na boku stránek jsou vskutku originální. Pár vtipných ilustrací obsahuje knížka i zevnitř, takže v tomto ohledu může být knihomol plně spokojený.

Autor: Annabel Pitcher
Originální název: Ketchup Clouds
Série: -
Rok vydání: USA 2012 / ČR 2015
Nakladatelství: Slovart
Překladatel: Jan Březovský a Tereza Nuckollsová
Žánr: Young adult
Počet stran: 272

Moje hodnocení: 75%

Žádné komentáře:

Okomentovat

Budu ráda za každý komentář a budu se snažit na něj odpovědět! Uvítám nápad, radu i kritiku... můžete mi napsat i na irena.kadava@gmail.com