Otevřené konce | Rekviem - recenze

 

Přestože jsem přes prázdniny své tempo poněkud zvolnila, stálo by za to vydat další recenzi. Tentokrát si posvítím na závěrečný díl série Delirium, která vypráví o dystopickém světě, kde je láska nakažlivou nemocí, před kterou je třeba se bránit. Těšila jsem se hlavně na uzavření série. Už v komentářích na databázi knih jsem sice vyčetla, že knížka končí otevřeně, ale to jsem ještě netušila, co mě čeká...

Poslední díl se od předchozích dvou liší hlavně dvojím pohledem postav. Kromě Leny, která se zapojuje do odboje a protlouká se divočinou, autorka přidala i pohled Hany, Leniny kamarádky z Portlandu, která podstoupila léčbu a její největší starostí je svatba s vysoce postaveným mužem. Už v Pandemoniu mi Lena jako hlavní hrdinka úplně neseděla, takže narozdíl od ostatních čtenářů mi Haniny kapitoly připadaly jako příjemné zpestření (asi mi byla sympatičtější a při jejích kapitolách jsem se aspoň občas zasmála :D). Styl vyprávění zůstává stejný jako ve druhém díle, takže tím u mě autorka bohužel body nezískala.

"Tohle - to, co se děje teď - je to jediné, na čem záleží. Není to hra, ani nějaký žert. Je to válka. Tady jde o víc než o tebe nebo o mě. Jde tu o víc než o nás všechny dohromady. Na nás už nezáleží vůbec." Pak její hlas zjihne. "Pamatuješ, co jsem ti vždycky říkávala? Minulost neexistuje." V tu chvíli mi dojde, že mluví o Alexovi. Cítím, jak se mi stahuje hrdlo, ale nechci, aby mě Raven viděla plakat. Kvůli Alexovi už brečet nebudu. Nikdy. Raven znovu vykročí. "Tak běž," pobídne mě. "Měla bys jít Julianovi pomoct sbalit stany." (str. 62 - Lena)

Celý díl se motá okolo odboje a opět se dozvíme i něco málo o politice společnosti žijící bez lásky, odboj už pomalu graduje ve velkou revoluci a divočina je plná regulátorů. Konečně se vyjasnily vztahy mezi Lenou a její matkou, což mě po dvou dílech docela potěšilo. V příběhu se objeví sem tam  nové postavy a na druhou stranu s některými se musíme rozloučit. Musím říct, že ačkoli jsem Coral ze začátku dost neměla ráda (a moc velkou roli v příběhu nehrála), na konci jsem si ji docela oblíbila. Opět pokračuje pro mě nervydrásající milostný trojúhelník, který podle mě v příběhu nemá žádnou zásadní roli. Opět jsem nebyla schopná rozhodnout, kterému z kluků mám fandit - paní autorka na tom byla možná stejně.

Je tu takové ticho, že i zvuk otáčejících se pneumatik mého kola je strašlivě hlasitý. V hlavě se mi usadí náhlá, nevítaná myšlenka. Tiše mezi hroby kráčím, jinak pod tím rovem skončím - staré říkadlo, které jsme jako děti šeptali, když jsme procházeli kolem hřbitova. Hřbitov. Přesně to teď Deering Highlands jsou. (str. 74 - Hana)

Velký význam musím v hodnocení dát závěru, ze kterého mám mírně rozporuplné pocity. Na jednu stranu je konec hezký, poetický a inspirativní, ale na druhou přichází dost náhle a příběh nijak neuzavírá. Na konci zůstává příliš mnoho neuzavřených záležitostí, nevyřešené otázky jak v politice, tak v osobních vztazích... vlastně není přímo řečeno, jak tohle celé dopadlo. Člověk má pocit, jako by mu na konci prostě chyběly stránky a stojím si za tím, že knížka by si zasloužila alespoň epilog. Ale berme to sportovně, paní autorka si vyloženě libuje v otevřených koncích, což se nám čtenářům ne vždycky úplně líbí. Pro mě byl Rekviem bohužel nejslabším dílem celé série, i když měl i dobré chvilky... Mrzí mě, že by závěr posledního dílu měl být jakýmsi závěrem celé trilogie a to se úplně nestalo, proto mi přijde, že velký potenciál celé série vyšel trochu naprázdno.

To je koneckonců smysl života bez léčby. Mít na výběr. Dokonce si můžete vybrat i špatně...

Samozřejmě vám Rekviem i celou sérii Delirium doporučím, ale od Lauren Oliver se mi více líbily samostatně stojící knížky Chvíle před koncem a Panika.

Autor: Lauren Oliver

Originální název: Requiem

Série: Delirium 3

Rok vydání: USA 2013 / ČR 2013

Nakladatelství: CooBoo

Překladatel: Romana Bičíková

Žánr: romantický, sci-fi, dystopie

Počet stran: 391

Moje hodnocení: 73%