pondělí 29. srpna 2016

Když se hra na středověk trochu zvrtne | Saeculum - recenze


Konečně jsem se rozhodla, že povalování a užívání prázdnin bylo dost, a tak jsem se konečně dokopala k sepsání další recenze. Saeculum jsem si už před dlouhou dobou přivlekla domů z knihovny jako pokus. Četla jsem na něj nespočet kladných ohlasů, ale přesto jsem si nebyla jistá, co mám od knížky čekat. Neuvěřitelně mě tedy překvapilo, když jsem necelou pětistovku stránek sfoukla za jedno odpoledne... (to je dost i na rychločtenáře, jako jsem já :D)



Bastian je... no, prostě šprt. Je to tak trochu nesmělý mladík a zapálený student medicíny s brýlemi na nose. Nikdo, včetně jeho otce by nečekal, že se s partou dobrodruhů, z nichž většinu viděl pouze jednou v životě, vydá na dobrodružnou výpravu, aby zkusil žít jako ve středověku. Ale přesto, pro dívku svého srdce Sandru by nejspíš udělal cokoliv, takže s pětidenním larpem nakonec souhlasí. Abych teď všem objasnila pro mě nepochopitelný název knížky: ona partička středovekých nadšenců si říká Saeculum (což je tuším latinský název pro století) a specializuje svoje výpravy na život ve 14. století. Zní to nevinně, ale pokud se musíte vypravit do lesa daleko od civilizace a žít bez předmětů, které jsou v dnešní době běžné, je to samo osobě dost těžké, ale pokud se ke středověkým podmínkám přidá i stará kletba, která se váže k místu, kde mají členové Saecula přebývat po celou dobu larpu, dokáže to vyděsit nejen Bastiana a pověrčivou Doru, ale i ostatní racionálně uvažující členy skupiny.
"Ach můj bože, tolik krve!" "Umírá. Určitě umírá." "Kde je ten meč?" "Leží na schodišti." "Tam nemůže zůstat." "Prosím, já už chci konečně odsud pryč." "Nikdo se o tom, co se tady odehrálo, nezmíní ani slovem, jasný?" "Ale co když... chci říct, co když..." "Bez obav, postarám se o to." (str. 5) 
Abych se přiznala knížka mě na úplném začátku příliš nechytla, ale to se docela brzy změnilo, jakmile jsem se začala orientovat v prostředí a postavách, příběh mě zcela pohltil. Děj byl strašidelný a napínavý jako kšandy a já se nemohla od knížky odtrhnout. Celou dobu jsem stejně jako Bastian tušila, že za onou strašlivou kletbou bude něco víc a že se celá záhada nějak racionálně vysvětlí, ale přesto jsem nebyla zrovna nadšená, když jsem zjistila, že jsem doma sama a světla pomalu ubývá... :D Autorka dokázala vykouzlit skvěle středověkou atmosféru, kdy se opravdu bojíte o členy skupiny, kteří se ztratí a nejste si jistí, co je potká příště. Bonusem jsou nic neříkající úryvky rozhovorů, které do aktuálního děje příliš nezapadají, ale po dočtení vám nakonec všechno bude jasné...
Dora svraštila husté tmavé obočí, jako by očekávala nějakou pohromu. "Chci vás jen ochránit," řekla. "I když si myslíte, že jsem blázen. Ale já ty neklidné bytosti kolem nás cítím. Nerozzlobte je." "To nemám v úmyslu." Dlouze na něj hleděla a pak k němu popošla. "Podejte mi ruku." "Ne, děkuji." "Máte strach, že?" "Omyl. Mám hlad," odpověděl Bastian podle pravdy. "Jíst blízko hrobů taky přináší smůlu?" (str. 111)
Postavy nebyly propracované tolik jako celý příběh, ale přesto musím uznat, že mi svým způsobem přirostly k srdci. V knížce se klasicky vyskytne i menší milostný trojúhelník, který ale v žádném případě nehraje hlavní roli v příběhu. Mojí oblíbenkyní byla Iris (která má dokonce podobné jméno jako já :D). Ze začátku mi přišla trochu švihlá, ale postupem času jsem si ji opravdu oblíbila a oproti Sandře jasně vedla. Oškubaná elfka s harfou a zvláštní minulostí...
"Jsi tam ještě?"Bastian zněl znepokojeně. "Ano, samozřejmě! Jo - abych nezapomněla, přinesla jsem ti brýle." Zasmál se. "Díky! Aspoň bude ta tma míň rozmazaná." Iris mu podala brýle skrz mříže a cítila, jak po nich sahá. "Kdyby to teď nebylo úplně šílené, nejraději bych vyndala harfu a hrála," prohlásila. "To neuděláš!" "Ne, jasně, že ne. Ale hra na harfu mě zbavuje strachu. Je to jako létat, pozvedává mě to nad všechno svinstvo -" Náhle ztichla. Zaslechla zvuky, ne příliš hlasité, ale zřetelné. Tlumené hlasy, krátké zasmání. Už jsou tady. (str. 416)
Celý příběh je přímo geniálně propracovaný a všechno v něm má svůj význam. Často si musíte klást otázky, jak to vlastně celé skončí a věřte, že většina vašich teorií vyjde naprázdno. Potěšilo mě, že jsem si v jednu chvíli s úspěchem tipla hlavního padoucha (svým způsobem jsem ho nakonec chápala a měl můj obdiv za zorganizování toho všeho, ale mým oblíbencem se nestal), a přesto mě závěr opravdu překvapil. Od téhle nejspíš poměrně známé rakouské autorky jsem žádnou další knihu nečetla, takže nemůžu porovnávat, ale musím uznat, že mě kniha mile překvapila a podívám se po dalším díle autorky.

Knížku doporučím každému, ale hlavně těm, co rádi trochu dobrodružství a tajemna. Větším strašpytlům, jako jsem já nedoporučuju číst v noci a už vůbec ne, když jste sami doma :) Věřím, že vás knížka taky naprosto dostane a až se jednou začtete, nebudete schopní ani vstát a dojít s na záchod nebo pro jídlo :)

Autor: Ursula Poznanski
Originální název: Saeculum
Série: -
Rok vydání: Rakousko 2011/ ČR 2014
Nakladatelství: Fragment
Překladatel: Vladana Hallová
Žánr: thriller, dobrodružné
Počet stran: 480

Moje hodnocení: 85%

4 komentáře:

  1. Kniha se mi líbila, i když konec jsem čekala jiný :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem ten konec tak úplně nečekala, jenom jsem tušila, že v tom bude něco víc :)

      Vymazat
  2. Taky jsem ji zhltla hned, ted ji ma pujcenou kamaradka uz nejakou dobu a normalne se mi po ni styska, tesim se az bude zpet v knihovne :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsm ráda, že se ti taky líbila... já vím, čte se strašně rychle, já ji zvládla za jediné odpoledne :D tak přeju, ať ji kamarádka brzo dočte, aby se ti nemuselo stýskat ;)

      Vymazat

Budu ráda za každý komentář a budu se snažit na něj odpovědět! Uvítám nápad, radu i kritiku... můžete mi napsat i na irena.kadava@gmail.com