Návštěva knihovny #4 + malý (nebo spíš velký) příběh ze života

Taky znáte ten pocit, kdy si najednou uvědomíte, že jste v průšvihu? Třeba, že jste zapomněli umýt nádobí, vyvenčit psa nebo vrátit knížky do knihovny? Jeden článek s knížkami, které jsem uloupila v knihovně + malé zamyšlení ze života. Pokud vás moje dnešní soukromé zážitky z knihovny nezajímají, klidně je přeskočte a vrhněte se rovnou na knížky :D


Včera jsem si užívala klidného nedělního podvečera s plánem dopsat recenze a konečně vrátit knížky do knihovny... tahle klidná atmosféra mi nevydržela dlouho, protože jsem zjistila, knížku Odpusť mi. Megan jsem měla vrátit už v pátek a recenze stále nenapsaná (ale já si byla tak jistá, že ji mám do pondělka :D). Aby toho nebylo málo s hrůzou jsem si na internetu zkontrolovala i všechny ostatní knížky měly být vrácené do pátku. Já zase budu platit sakra... to není jedna knížka... ale minimálně pět, ne-li víc... kruci, 10 korun za jednu?... moje úvahy nebraly konce a nedopsané recenze čekaly. Když jsem vyzkoušela a vyjmenovala všechny možné druhy neslušných a sprostých slov (děkovala jsem bohu, že mamka není doma :D), zdrceně jsem si sedla k počítači a začala psát. Že jsem šla spát pozdě a hodiny odbíjely dvanáctou, když jsem se z domu kradla jako zloděj, abych vyvenčila psa, protože jsem byla jako poslední vzhůru dodávám jen pro vaše pobavení :D

Další část mojí životní knihovnové epizody začala dneska. Všechny knížky jsem si po příchodu ze školy musela nafotit, protože včera po dopsání poslední recenze nebyla nálada ani světlo na nějaké focení. Dále jsem si všechny pečlivě nachystala, vytřepala všechny zapomenuté záložky a kousky papírů, s lítostí odlepila všechny lepíky označující skvělé citáty nebo zajímavé pasáže a celou dobu u toho achjojovala. Nakonec jsem všechny knížky zavřela do batohu a zapnula zip. Zaběhnout do knihovny jsem měla v plánu po cestě do ZUŠ, protože knihovna a základní umělecká škola jsou vlastně jenom jedna budova, a taky jsem plánovala vyjít dřív. Smůla, vyjdu pozdě a ještě mě babička pošle na pochůzku do města (je pravda, že je to po cestě, ale...). Do knihovny jsem nakonec konečně dorazila, mamka mi celou dobu tvrdila, že když se omluvím dopředu nic platit nebudu, a taky, že by mě z toho mohla vysekat babička, což jsem nechtěla (jasně nechtěla jsem platit pokutu, ale zároveň jsem nechtěla, aby moje babička, která v knihovně pracovala, věděla, jak jsem zapomnětlivá a vůbec, měla bych z toho špatnej pocit - nene žádná protekce, když budou důsledky, poneseš si je sama :D). Všechno šlo podle plánu, naštěstí. Předem jsem se omluvila, paní knihovnice byla moc milá a dokonce mi prodloužila i knížky, o kterých jsem si myslela, že nepůjdou. Trochu šok přišel, když jsem zjistila, že knížka, kterou to celé vlastně začalo (Odpusť mi. Megan), se ani po několikerém prohrabání batohu neobjevila. Já idiot ji nechala doma...

Tady konečně mohou začít číst i ti, kteří se rozhodli moje nekonečné vykecávání přeskočit:

Dohromady jsem si půjčila pět knížek a to, věřte mi, jsem se držela na uzdě a taky jsem byla líná jich tahat víc... Nebyla jsem si přesně jistá, co si chci půjčit, ale po Vidořádu jsem překvapivě dostala chuť na fantasy...

Když jsem nahoře neobjevila nic, co bych předem chtěla, padlo mi do očí Město z kostí. Tahle proslulá série šla docela mimo mě (teda věděla jsem o ní a nijak mě to nelákalo, byla moc známá a četla jsem dost rozporuplných recenzí...) Kamarád tvrdil, že ji ani nedočetl, což mě dost odradilo, ale nedávno kamarádka, se kterou jsem si povídala o Vidořádu, prohlásila, že tuhle sérii miluje... tak to vidíte, rozporuplné názory přímo názorně... :D :D :D Daleko víc mě láká autorčina nová série Mechanický anděl...

Haha, říkala jsem si, že nebudu troškařit a rovnou si půjčím druhý díl... no uvidíme...

Pro tuhle knížku jsem v žádném případě nešla, protože já si pečlivě vybírám, pro které knížky se do knihovny vypravím, a nezbývá  mi čas ani místo v batohu na bloumání po knihovně a hledání ztracených pokladů. Tentokrát jsem se trochu porozhlédla a tahle kniha mě nesmírně zaujala, obálkou i názvem... Dlouho jsem rozvažovala, jestli ji mám vzít, protože mi podvědomí říkalo, že nebude mít příliš nadšené ohlasy, což jsem si po příchodu domů na databázi knih potvrdila. Nevadí, třeba mě překvapí a navíc je (teda aspoň na moje poměry) tenčí :D

Tohle bude těžké... kolem téhle knížky jsem procházela v knihovně tolikrát, že to nespočítám, ale přesto o ní vím jen, že má výborné hodnocení a je to žánr, který normálně nečtu (teda, co je to vlastně za žánr???). Prostě jsem se dneska rozhodla experimentovat...

Tak nakonec? Říkala jsem si, že půjčit si jen 4 knížky je dost málo, takže jsem se pro třetí díl nakonec vrátila (i když to bylo jen tak tak)...

Na závěr si neodpustím ještě trochu těch zbytečných keců: Jestli jste četli pozorně, výše jsem psala, že půjčit si pět knížek je na moje poměry málo, navíc oproti nějakým osmi navíc tlustším knížkám to byla menší kupička. Když jsem si v našem tanečním oboru vyndávala věci z batohu, které jsem neprožřetelně umístila pod onu hromádku knížek, musela jsem knížky vyndat, abych se k oblečení vůbec dostala. Samozřejmě, že moje (pro mě skromná) hromádka knížek nezůstala nepovšimnutá a zase jsem jednou byla za magora :D Pro některé moje nejmenované kamarádky tohle představovalo čtivo za celý jejich dosavadní život a spustila se vášnivá debata. To znamená, že přečtu za týden víc než jednu knížku??? :D Nikdo to nemyslel nijak ve zlém a já jsem věděla, že tohle normální lidi nepochopí, takže jsme si s holkama skvěle pokecaly (a ne, tohle nemá být ironie) :D :D :D