sobota 25. června 2016

Vidořád - recenze


Takže po dlouhé době se konečně hlásím s další recenzí. Tentokrát to bude recenze velmi pozitivní a rozjásaná, protože jsem dočetla na prosto dokonalý Vidořád. Paradoxně se mi do něj nejdřív nechtělo a odkládala jsem jeho čtení jak jen to bylo možné, ale teprve teď vidím, jak jsem byla hloupá. Druhý díl Kostičasu je totiž opět lepší než první. Jinak recenzi na Kostičas na blogu ani nehledejte, bohužel jsem opět četla už před založením blogu :)


Možná, že většina z vás se do Kostičasu nemohla začíst (ano i já k těm lidem patřím), a proto váháte jestli se do druhého dílu vůbec pouštět. Na tohle je prostě jenom jedna odpověď: Ano, tisíckrát ano!

Varování: Tuto recenzi nečtěte, pokud máte špatnou náladu, protože se tak hemží superlativy, že byste to nemuseli přežít. Anebo si ji radši přečtěte, protože vám dost možná náladu zlepší :D


Narozdíl od prvního dílu, kde jsem se minimálně do poloviny pořád ztrácela a příběh mě nebavil, ve druhém díle naskočíte do rozjetého vlaku (naprosto doslova :D) nejpozději na stránce 100 jsem si uvědomila, že mě příběh neskutečně baví a že mě úplně pohltil, takže mě potom čekalo ještě dalších 400 stránek skvělého a napínavého příběhu. Celá knížka je neuvěřitelně propracovaná a Paige si od začátku prošla pěkným vývojem.

"Ale jistě neměj starost 'Když Štěstěna viděla, že hlupáky nelze obdařit moudrostí, dala jim aspoň štěstí'" "To je Shakespeare?" "Montaigne." Psychohledač mlaskl a vrátil se ke své knize. "Sbohem nevzdělanče," rozloučil se ještě žertovně. (str. 78) 
Celý příběh začíná přesně tam, kde skončil první, takže čtenář nemá problém se v ději najít (i když je pravda, že pokud jste knížku četli před půlrokem jako já, je lepší si zopakovat děj a pojmy). Paige se skupinou dalších vidoucích a několika členy Sedmi ciferníků utíká z Prvního šeolu zpět do Londýna. Uprchlíci nastoupili Scionského vlaku, který je odveze zpět. Nashira snoubenka čisté krve bohužel z šeolského povstání unikla a po Strážci není ani stopy. Paige se vrací ke svému gangu a ostatní přátele musí nechat, aby se o sebe postarali sami, což není vůbec lehké, protože jejich a hlavně Paigin (nebo jak se to skloňuje :D) obličej visí na obrazovkách celého Londýna. Vždycky se jako vidoucí museli ukrývat před očima Scionu, ale tentokrát je to horší... Scionská vláda je neskutečně zkorumpovaná už celé věky, doopravdy Londýnu vládnou Refájci, nesmrtelní tvorové podobní lidem, jsou "zlí" i "dobří", k těm prvním patří již výše zmiňovaná Nashira z vládnoucího rodu Sargasů a k opozici patří Zjizvení (Ranthenové), ke kterým patří i Strážce (Ách Strážce!) Paige nerada jen přihlíží, a proto se rozhodne vyvolat povstání i v Londýně (Vždyť kdo by se nebouřil, když zjistí, že vládu ovládají neznámí tvorové), s čímž Jaxon z osobních důvodů nesouhlasí. Nechci prozrazovat víc děje, abyste si čtení užili tak jako já a byli překvapení i neočekávanou detektivní zápletkou.

"Tak na památku Hektora z Haymarketu, přátelé," řekl vážným tónem a zvedl skleničku směrem ke kostelu. "Na nejhoršího Kmotra, jakýho tahle citadela zažila. Ať vzpomínka na jeho vládu brzy zmizí v propadlišti dějin." (str. 169)
Také se vám někdy stalo, že vám knížka vyrazila dech, že jste po jejím dočtení nemohli mluvit ani myslet??? Tenhle pocit byl vlastně ještě umocněn tím, že jsem Vidořád dočetla uprostřed hodiny zeměpisu. Teda ne, že bychom něco dělali, když je ten konec školního roku, dívali jsme se na lvího krále (jo, čtete správně, učitelka nám nechtěla dovolit Deadpoola :D a jsme gympl, kdyby o tom někdo podle ukázky pochyboval :D) Nezmohla jsem se navíc než na kamarádku, která právě čte Kostičas bezmocné pohledy. Celou dobu se třesu, jak to dopadne, a ono to nijak nedopadne prostě jenom skončí... chápu, že se tím autorka pojistila, abychom si přečetli další díl, ale tohle by mělo být trestné, kdo má čekat než někdo přeloží další díl??? Vždyť The Song 
Rising vyjde v originále až příští rok v březnu... 

Psaní s sebou neneslo taková rizika jako mluvení. Nikdo při tom nemohl na člověka křičet ani zírat. Psaní bylo prostředníkem , ochranným štítem. Při té myšlence jsem se poprvé po několika dnech usmála, ačkoli při pohledu na nejbližší přenosovou obrazovku mi úsměv z tváře zase rychle zmizel (str. 202)
Jinak musím taky složit hold české překladatelce, která si s knížkou pěkně pohrála a snad všem fantasy názvům vymyslela trefné české ekvivalenty. Myslím, že Česko má hodně dobrých překladatelů, pro příklad uvedu Harryho Pottera (Vladimír Medek) a Pána prstenů (Stanislava Pošustová). Lenka Kapsová, která si troufla překládat sérii Kostičas, jde pěkně v jejich stopách. Pamatujete si na slovníček výrazů na konci prvního dílu? Ano i tady se s ním setkáte.
"Tak fajn," řekla a ztišila se. "Pokládej otázky." Nezaváhala jsem ani ani chvilku. "Kdo zabil Kmotra?" "Nebezpečná otázka. Zeptej se líp. Éter není automat, ze kterého vypadne lísteček se jménem." (str. 270) 
Kdyby měl éter nějakou osobnost, byl by to nafoukaný mizera, pomyslela jsem si. (str. 270)

Dále bych chtěla vyzdvihnout nádherný soundtrack, který knížkám vybírala sama autorka. Dostala jsem se k němu na blogu Zefill a jsem za to strašně ráda, protože tematická hudba přidala čtení další rozměr. Stálo mě sice dvě odpoledne, než jsem nastahovala všechny písničky (protože jich je OPRAVDU hodně), ale výsledek za to rozhodně stál. Podle mého názoru se k celé sérii jaksi nejvíc hodí Danse Macabre (i když nechápu, jak to mohl Jaxon poslouchat pořád dokola :D), ale na tohle si musí každý udělat názor sám. Soundtrack k prvnímu dílu zde a k druhému dílu zde.

"Četl jsem hodně knih o lidských dějinách, a jestli jsem se z nich něco dozvěděl, tak to, že tradice nemá vždycky jasný důvod. U Refájců to platí taky" Pravdivější slova aby pohledal. (str. 331)
Před několika dny jsem zjistila, že Samantha Shannon hodlá někdy v září přijet do Prahy a začala jsem uvažovat o tom, že se možná pojedu podívat (i když ta Praha je tak DALEKO, vůbec se v ní nevyznám a cesta stojí dost peněz) :D taky uvažuju o tom, že si knížky pořídím domů, ale ještě jsem se nerozhodla.

Strážce stál v předsíni a bral si kabát z věšáku. Když mě uviděl, zasvítily mu oči. "Dobré ráno, Paige." "Ahoj," řekla jsem a odkašlala si. "Můžeš zůstat na snídani, ale asi budeš potřebovat nůž, protože napětí v kuchyni by se dalo krájet." (str. 423)
Moje shrnutí celé knížky: Vidořád byl naprosto super a dokonalý, neuvěřitelně se těším na další díl a NEPROZRADÍM KDO, ALE TO JE TAKOVEJ HAJZL!!! (omlouvám se nechtěla jsem být sprostá, prostě mi to uletělo - no sami uvidíte, co budete na konci říkat :D)

Mohl by mi někdo, kdo si pamatuje Kostičas objasnit jaký přesně vztah byl mezi Paige a Nickem???

Autor: Samantha Shannon
Originální název: The Mime Order
Série: Kostičas 2
Rok vydání: GB 2015 / ČR 2015
Nakladatelství: Host
Překladatel: Lenka Kapsová
Žánr: Young Adult, fantasy, sci-fi, dystopie
Počet stran: 519

Moje hodnocení: 95%

Žádné komentáře:

Okomentovat

Budu ráda za každý komentář a budu se snažit na něj odpovědět! Uvítám nápad, radu i kritiku... můžete mi napsat i na irena.kadava@gmail.com