úterý 3. května 2016

Vážka v jantaru - recenze

Konečně si můžete přečíst moji strašlivě dlouho odkládanou recenzi na Vážku v jantaru. Na blogu ale recenzi na Cizinku nehledejte, protože jsem ji četla už před založením blogu. Jen tak ve zkratce: Cizinka se mi docela líbila, ale četla jsem ji dlouho, ani ne tak kvůli počtu stránek jako spíš samotné tloušťce knížky, což znamenalo, že ji nemůžu nosit do školy... takže jsem se do čtení ze začátku musela nutit. A co druhý díl? Jak se mi vlastně líbila Vážka v jantaru?

Naprosto mě dostalo, že první začíná ve dvacátém století, když se Claire po Frankově smrti vrací s dcerou Briannou zpět do Inverness, aby jí ukázala místa, kde žila a aby jí konečně mohla povědět pravdu. S Frankem se domluvila, že o svém podivném dobrodružství v minulosti nebude mluvit dokud Frank bude žít, potom ať se rozhodne jak chce. Claire ví, že Brianna si zaslouží vědět pravdu a navíc potřebuje zjistit, co se stalo s Jamieho muži v bitvě u Cullodenu, když se přenesla zpátky do dvacátého století. S hledáním jim ochotně pomáhá mladý Roger Wakefield nástupce starého reverenda Wakefielda, se kterým se Claire a Frank setkali ještě před Claiřiným zmizením.
Claire zvedla prsty a dotkla se kamene, jako kdyby se dotýkala těla, jemně přejížděla písmena, která už byla časem omšelá, ale stále čitelná. "JAMES ALEXANDER MALCOLM MACKENZIE FRASER," četla nahlas. "Ano znám ho." Její ruka poklesla a přejela trávu, která tady hustě rostla kolem kamene a zakrývala písmena psaná dole u země. "Milovaný manžel Claire," četla. "Ano, znala jsem ho," řekla znovu tak tiše, že ji Roger stěží slyšel. "Já jsem ta Claire. Byl to můj manžel." Potom vzhlédla a podívala se do tváře dcery, která stála nad ní celá bledá v šoku. "A tvůj otec," dodala. Roger a Brianna se dívali na ni dolů. Kolem bylo ticho, šustění tisů nad nimi ani nebylo slyšet. (str. 73)
Druhá část a téměř celý zbytek knihy se naopak zase vrací zpátky do Skotska za Jamiem. Když se Claire podařilo zachránit Jamieho z pevnosti Fort William a ze spárů Jacka Randalla, rozhodli se přeplavit se do Francie, aby byli v bezpečí a zároveň se mohli pokusit ovlivnit Karla Stuarta a zmařit tím krvavou bitvu u Cullodenu, ve které, podle Franka, Skotové prohráli na plné čáře. Někdy se hodí mít za manžela historika. Jamie se rozhodne zastupovat svého bratrance Jareda Frasera v obchodu s vínem a nenápadně se vloudit do přízně mladého prince Karla. Když se Claire už ve Francii začne nudit, rozhodne se pracovat v nemocnici L'Hopital des Anges a Jamie si přivede malého kluka Ferguse, aby kradl Karlovy dopisy. Mimochodem asi jsem se zapomněla zmínit, že Claire je těhotná...
Po prvním kníknutí následovalo hluboké chrčení, které varovalo vetřelce, aby zůstal tam, kde je. Vykoukla jsem z okna, abych viděla, zda je otec Balmain tak statečný a popere se s ďáblem znovu, aby dostál svým svatým úkolům. Ale silueta ve špinavých prosklených dveřích  mladému knězi nepatřila. Ta osoba byla vysoká a kolem nohou jí povlával kilt, jak se snažil z nohy setřepat malého psíka. Jamie zamrkal, jak byl psem napaden. Rukou si stínil oči, aby se v šeru, které procházelo dovnitř oknem lépe zorientoval. (str. 247)
Postavy Jamieho a Claire jsem si stejně jako vy ostatní oblíbila už v Cizince, takže tady k tomu nejspíš ani nemám co dodat. Strašně se mi líbilo, že se polovina, možná skoro dvě třetiny odehrávají ve Francii a občas tam někdo prohodí nějaké to francouzské slovíčko nebo větu (jsem začínající francouzštinář, tak se moc nedivte :D). Oblíbila jsem si taky spoustu vedlejších postav, které nabudu vyjmenovávat.

Myslím, že druhý díl se autorce rozhodně povedl. Všechno historické (teda nejsem odborník na skotské dějiny :D) i nehistorické do sebe začalo nádherně zapadat, jako skládačka. Varuju všechny, kteří mají ve zvyku si přečíst poslední větu nebo slovo (nebo co to sakra máte za zvyk?) aby se tentokrát rozhodně překonali a nepodívali se protože poslední věta vlastně obsahuje spoiler jako prase, co by vám opravdu mohl zkazit napětí ke konci knížky. Vážka v Jantaru se mi rozhodně líbila víc než Cizinka, protože teprve tady se příběh pořádně rozjel. Vlastně se hrozně nemůžu dočkat až si přečtu Mořeplavce, ale u nás v knihovně je neustále vypůjčený. 

Autor: Diana Gabaldon
Originální název: Dradonfly in Amber
Série: Cizinka 2
Rok vydání: USA 1992/ ČR 2011
Nakladatelství: Plejáda
Překladatel: Robert Dastych
Žánr: historický román
Počet stran: 848

Moje hodnocení: 92%

4 komentáře:

  1. Do série bych se pustila hned, ale ta tloušťka knih mě prostě děsí! :D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Naprosto tě chápu, mně to zase tolik nevadí, ale samotnou mě tloušťka druhého dílu trošku vyděsila nemluvě o tom, že když mě kamarád v knihovně s tou knížkou uviděl, tvářil se, jako že jsem blázen... :D :D :D

      Smazat
  2. Obvykle se na konce nekoukám, ale sakra, napjala jsi mě. :D Už se těším, až to Omega vydá. :D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já to taky nedělám, ale znám lidi, co to dělají :) přišlo mi fér je varovat :) jinak kamarádka říkala, že se jí vydání od omegy moc nelíbilo, ale já to neřeším, u nás v knihovně mají jen to starý (a pořizovat domů si ho neplánuju, to bychom museli mít nafukovací byt :D), takže nemám srovnání :) tak doufám, že se ti Vážka v jantaru bude líbit :)

      Smazat

Budu ráda za každý komentář a budu se snažit na něj odpovědět! Uvítám nápad, radu i kritiku... můžete mi napsat i na irena.kadava@gmail.com