Mafiáni pokračují | Nepřítel mého nepřítele - recenze

Dnes jsem tu s recenzí na další díl skvělé série Bavettovi. Musím se přiznat, že do druhého dílu se mi po rozečtení skoro vůbec nechtělo, takže jsem mezi tím stihla znovu přečíst Moře klidu. Ale nakonec, když jsem se k tomu dokopala (ty sociální sítě jsou ale pěknej žrout času), jsem zjistila, že Nepřítel mého nepřítele je naprosto boží a dokonce předčí první díl... <3

Hlavní hrdinkou je bývalá policistka Joan Westová, které vychytralý drogový dealer unesl tříletou dceru Amy, aby ji mohl vydírat. A kde jsou ti Bavettovi? říkám si. Zatím je to docela nuda. Toro ale míří poměrně vysoko, takže pokud chce Joan svou dceru ještě někdy vidět musí zabít přímo nejvyššího šéfa italské mafie. Jako matka se Jo rozhodne okamžitě přijmout a vydává se za týranou manželku, aby se dostala do nadace, jejímž šéfem je Robert Bavetta, kterého musí zlikvidovat. 

"Jdi do hajzlu. Potřebuju sekretářku." "Tak nějakou přijmi, ne?" navrhl. Rozhodil jsem ruce v bezradném gestu: "Jo, zájemkyň mám plnou chodbu!" "Ježíši, ty jsi dneska teda na ránu," zabručel a zvedl se. "Jdi udělat kafe," doporučil jsem mu a nezněl moc přátelsky. Stejně musel rýt: "Já tu nejsem od dělání kafe!" "Udělej kafe, nebo tě oddělám!" zařval jsem už naplno. Rozchechtal se. Ten magor se rozchechtal. "Jsi vtipnej!" (str. 52) 

Tahle počáteční část mě bavila ze všeho nejmíň. Přišlo mi to až na jisté výjimky docela nudné. Pak ale přišel zvrat. Když už se Joan konečně dostane do pozice, kdy by mohla Bavettu zabít, položí pistoli na stůl, přizná se a požádá o pomoc. V tu chvíli už jsem si říkala: Konečně ti to došlo, ty huso. Nemusíš na to být sama, navíc, kdo říká, že by se ti to podařilo, nebo by ti ji ten idiot opravdu vrátil. Od té chvíle už byl příběh zábavný a stránky rychle ubíhaly. Vlastně jsem si každou chvíli říkala, že by to už mohl být konec, ale většinou se ukázalo, že jsem tak zhruba v půlce. Nechápu, jak se tohle autorce podařilo, ale já jí za tohle skládám hold. Přes tyhle zvláštní pocity mě knížka (až na počáteční výjimku) vůbec nenudila.

Nejdřív jsem měla pocit, že to je vážně úchylné - těšit se, až z někoho vytlučou přiznání. Napadaly mě výrazy jako necivilizovaná hovada a kompenzace komplexů. Ale stačilo si vzpomenout, jak mě svrběly prsty před každou větší akcí. Jak jsem se nemohla dočkat, až budu v terénu. I později, u Davida, jsem se těšila na každé hlídání, kde bylo potřeba hodně lidí, tudíž i mě. Nebylo nic lepšího než nával adrenalinu ve chvíli, kdy to začalo. Přestože se většinou nic nedělo, užívala jsem si to. Jako oni. Jenže já byla na té správné straně. Kdežto oni jsou... Na mé straně. Zvláštní, jak se to někdy semele. Jak jsem se dostala ke špatňákům? (str. 109)

Cítila jsem se jako v sedmém nebi, když jsem zjistila, že se zde objevují snad všechny nám známé postavy z prvního dílu (Michael s Paige, Johny, Henry, smečka psů, Teresa a všichni ostatní), což mi u volně navazujících sérii, které jsou navíc psané z pohledu jiné osoby, nepřijde zas tolik obvyklé. Když už jsem u těch pohledů, v druhém díle se ve vyprávění střídají Jo s Robertem. Neskutečně se mi to líbilo a ze začátku jsem doufala, že bude víc Robertových částí (protože strejda Bobby byl prostě neodolatelný :D a protože mě strašně bavily jeho slovní přestřelky s Johnym :D), ale postupně jsem si zvykla i na Jo a nakonec si ji docela oblíbila.

"To neznamená, že se bude chovat jako kre-" začal Mike. Na poslední chvíli se zarazil, vyděšeně se podíval na Amy, která právě s tvářemi nacpanými sušenkou vypadala jako sysel, a opravil se: "Jako krtek!" "Kvtek?" vykulil sysel jménem Amy oči. "Kde?" "Prskáš drobečky, bobku," upozornila ji Paige. "Krtci v zimě spěj. Až přijedete v létě, tak ti ukážu, jaký uměj dělat díry. Hyde je hrozně rád rozhrabává, lump jeden." "Ale krtek v zimě spí," upozornila mě Amy, když se jí podařilo spolknout to, co nevyprskala na ubrus. "Nech to na mně," rozhodl se Michael a vstal od stolu. "Přinejhorším si to vysvětlíme ručně. Určitě už mu dlouho nikdo nenakopal zadek." "Strejda jde za krtkem?" nechápala Amy. "Strejda jde za strejdou," řekla Paige a zarazila se. "Nějak přestrejdováno. Až přijede Gas, budeme v tom mít pěkný nepořádek. Možná bychom jim měli přidělit čísla. (str. 247)

Knížce nechybělo moře vtipných dialogů (narozdíl od prvního dílu), díky kterým Kateřinu Petrusovou prostě miluju. Ale opakované doporučení, Katčiny knížky čtěte opravdu radši doma, nebo se budou ostatní obyvatelé planety Země hluboce podivovat vašim častým a hlasitým záchvatům smíchu. Taky se v knížce objeví spousta mafiánů, bodyguardů nebo prostě chlapů, takže budete mít stejně jako Amy a já úplně přestrejdováno... :D

Knížku povinně doporučuji všem, kteří mají rádi Michaela a Paige, a chtějí zjistit, jak jejich příběh v Itálii pokračuje, taky úplně všem, kteří si už v prvním díle oblíbili Roberta Bavettu, a naprosto všem, kteří žerou vypravěčský styl Kateřiny Petrusové... :D

Autor: Kateřina Petrusová

Originální název: Nepřítel mého nepřítele

Série: Bavettovi 2

Rok vydání: ČR 2013

Nakladatelství: Fragment

Překladatel: -

Žánr: román, česká literatura

Počet stran: 360

Moje hodnocení: 83%