čtvrtek 10. března 2016

Takový bratříček Hunger games... | Labyrint: Útěk - recenze

Jak jsem slíbila, je tu recenze na Labyrint: Útěk! 
Mezi lidmi jde o povětšinou známou knížku, hlavně díky filmovému zpracování, které jsem zatím neviděla. Z knihovny jsem si přinesla všechny tři díly, takže na ně v budoucnu očekávejte recenze. Labyrintu jsem se trošku obávala, přece jenom je v něm pouze jedna osoba ženského pohlaví. Ale byl očekávatelně dobrý.

Tomas se probudí ve výtahu, který jede neznámo kam, a pamatuje si jenom svoje jméno Tomas. Neví kdo je, odkud je, kdo jsou jeho rodiče, dokonce ani kolik mu je let. Výtah ho doveze do úplně neznámého prostředí. Plac je místo o velikosti několika fotbalových hřišť, kolem něj se nachází vysoká kamenná hradba a za ní... labyrint. Na Placu žije skupina chlapců zhruba tak Tomasova věku, kteří zde vytvořili jakési plně fungující společenství. První placeři sem byli dopraveni asi před dvěma roky a za tu dobu stihli třeba postavit farmu, nebo si vymyslet vlastní nářečí (čón, frase, plopák,guty... )Všichni mají jedno společné, nikdo si nepamatuje svoji minulost.

"Co je to," zašeptal nejhlasitěji, jak si troufal. Napadlo ho, jestli jeho hlas prozrazuje roztřesenost, kterou cítí. Blikající červená zář v sobě nesla varovný podtón. Newt stál necelý metr před hustou oponou břečťanu pokrývající zeď. "Až to budeš potřebovat vědět, tak se to dozvíš, bažo." "Je trochu zvláštní poslat mě někam, kde nic nedává smysl, a neodpovídat na otázky" Tomas se odmlčel, překvapený sám sebou. "Čóne," dodal. Dal do toho slova co nejvíc sarkasmu. (str. 43)

K všeobecnému překvapení, přiveze další den výtah holku, která doručí zprávu o tom, že je poslední a blíží se konec a upadne do kómatu. Tomasovi chvíli trvá než se začlení, nebaví ho zemědělství ani práce se zvířaty... chtěl by se stát běžcem. Ale je teprve nováček, takže se mu všichni vysmějí. Být běžcem totiž není jen tak, musíte umět rychle běhat to je jasné, ale musíte být celý den v labyrintu, kde se každý den mění stěny a doufat, že na vás nezaútočí rmutové, příšery, které se převážně v noci hemží v labyrintu. Tomas se labyrintu bojí a zároveň ho přitahuje, ale do labyrintu má každý z placerů výjimkou běžců přísně zakázaný vstup. Nakonec se rozhodne zákaz porušit, když při večerním zavírání bran dva z jeho přátel nestihnou dojít zpět do Placu. Noc v labyrintu zatím nikdo nepřežil... až do teď. 

Až téměř do strany 70 mi příběh rychle ubíhal, ale trochu nudil. Ze začátku bylo v příběhu spousta  jmen, která se mi pletla dohromady a taky nezvyklé placerské nářečí, na které jsem si musela zvykat. Přestože se toho dělo dost, žádné větší zvraty se nekonaly.

Holka... Tomasovi ta holka přijde jaksi mlhavě a hodně vzdáleně povědomá, tenhle pocit umocňují ti, kteří prošli proměnou a vrátila se jim část vzpomínek, kteří ho obviňují že on i ta holka patří k sobě a v minulosti udělali něco hodně špatného. Až se Teresa konečně probere... ale neúmyslně spustí konec. Obloha zešedne, přestanou chodit zásoby a je jasné, že nějak musí najít východ z labyrintu, ale jak když ani za dva uplynulé roky nikdo z běžců  neobjevil ani pouhou stopu?

Chvíli běželi, než se dostali na křižovatku. Měli tři možnosti, ale Minho bez zaváhání zabočil doprava. Vytáhl při tom z kapsy jeden ze svých nožů a prakticky bez zpomalení uřízl ze stěny velký kus břečťanu. Hodil jej za sebe na zem a utíkal dál. "Chlebové drobky?" zeptal se Tomas, jemuž v hlavě vyskočila stará pohádka. Tato zvláštní okénka do minulosti už ho skoro přestala překvapovat. "Chlebové drobky," odpověděl Minho. "Já jsem Jeníček a ty jsi Mařenka." (str. 210)

Naštěstí zbytku knihy nechyběla ta rychlost, kterou stránky ubíhaly na začátku. Příběh konečně nabral správné obrátky, mapování labyrintu i záhadná Teresa... Do příběhu jsem se začetla a knížku zhltla ani ne za dva dny. Labyrint odteď budu považovat za jednu ze svých oblíbených knížek (a že jich není málo), nebudu ho číst desetkrát, jak mám u některých knížek ve zvyku, ale líbil se mi moc. 

Neubráním se tomu srovnání, ale příběh mi při čtení začal silně připomínat Hunger games, ale v dobrém slova smyslu. Hunger games miluju, ale vadilo by mi, kdyby šlo o její napodobeninu. Přestože se trochu podobá námětem má takový svůj styl a všichni hrdinové (až na Teresu) jsou chlapci, ale stejně jako u Hunger games jsem se od něj nemohla odtrhnout. Takže teď Labyrint oficiálně pasuji na takového mladšího bratříčka Hunger games :) 

Knížku doporučím těm, co mají rádi dystopie a Hunger games, ale i všem ostatním...

Autor: James Dashner
Originální název: The Maze Runner
Série: Labyrint 1
Rok vydání: USA 2009 / ČR 2014
Nakladatelství: Yoli
Překladatel: Petr Kotrle
Žánr: Young adult, dystopie
Počet stran: 360

Moje hodnocení: 78%

Vyšší hodnocení si schovávám na další díly, které pokračují velice slibně...

6 komentářů:

  1. Já se musím přiznat, že jsem sice viděla filmy, ale knihy zatím nečetla. Mám je však doma na poličce a snad se k sérii brzy dostanu! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Já zase naopak neviděla filmy :) další díly jsou ještě napínavější než první, tak ať se ti líbí.

    OdpovědětVymazat
  3. Já jsem neviděla ani filmy ani jsem zatím nečetla knihy, mám to v plánu, ale moje zásada je nejdřív kniha potom film a navíc si chci nejdřív přečíst Hunger games (přijdu si jako poslední člověk na světě, který to nečetl... :D).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jasně to nevadí :) číst napřed knihu je vždycky lepší, tak doufám, že se ti Labyrint i Hunger games budou líbit, obojí stojí za to... :)

      Vymazat
  4. Na Labyrint se už dlouho chystám :). O prázdninách se k tomu snad konečně reálně dostanu, tak už se těším :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Omlouvám se měla jsem odpovědět už dřív, ale tvůj komentář se nedopatřením ztratil mezi ostatními :) Doufám, že teď když už brzy začínají prázdniny se k němu brzy dostaneš :)

      Vymazat

Budu ráda za každý komentář a budu se snažit na něj odpovědět! Uvítám nápad, radu i kritiku... můžete mi napsat i na irena.kadava@gmail.com