
Opravdu dlouho se mi nepovedlo sepsat recenzi hned po dočtení, když je člověk ještě plný dojmů a myšlenky v něm víří, jako by byly živé. Pokoj je přesně ta knížka, po které si musíte chvíli sednout. Poprvé jsem Pokoj zahlédla v létě v nějakém obchoďáku, kde jsem si (jak jinak) prohlížela knížky. Podle anotace se mi docela líbil, ale na dlouhou dobu jsem na něj zapomněla. A teď jsem si ho konečně přitáhla z knihovny, kde jsem ještě navíc vybírala mezi filmovou obálkou.