neděle 24. července 2016

Všechno, úplně všechno | Everything, everything - recenze

Když jsem si pro tuhle knížku vracela do knihovny, moc jsem si od ní neslibovala, protože podobných jednodušších romantických knížek jsem v poslední době přečetla dost. Zároveň jsem ale věděla, že tahle knížka má potenciál být lepší než jen obyčejná romanťárna. Další skutečností, proč jsem knížce moc nevěřila, byl fakt, že v knihovně byla zařazená primárně v dětském oddělení (většina knížek, co si půjčuji je buď v dospěláckém nebo v takovém oddělení pro teenagery). No, ve všech ohledech jsem se spletla, protože tahle knížka byla naprosto skvělá.

Téměř každý z nás je na něco alergický někdo (třeba já) na pyl, jiný na prach nebo roztoče, někdo další třeba na zvířecí srst nebo některé jídlo... ale znáte někoho, kdo by byl alergický na celý svět? MadelineWhittierová má už od dětství velmi vzácnou nemoc SCID.
PŘEČETLA JSEM MNOHEM víc knih než vy. A je úplně jedno, kolik jste toho přečetli. Já jich přečetla víc. Věřte mi. Měla jsem čas. (str. 9)
Upřímně, než jsem si knížku přečetla nevěřila jsem, že taková nemoc existuje. Myslela jsem si, že si autorka tento zvláštní druh nemoci vymyslela, aby měla o čem psát (protože číst o holce, co je alergická na celý svět, zní samozřejmě zajímavě :D), ale postupem času s ubíhajícími stránkami jsem pochopila, že tohle si nejspíš nikdo nevymyslel. (Pro šťouraly, kteří jako já pochybovali, jsem se při psaní recenze podívala na wikipedii a věřte mi SCID existuje).
Na zápěstí má černý gumový náramek a než se odhodlá pokračovat, párkrát za něj zatáhne. "Jak dlouho jseš nemocná?"  "Celej život." "A co by se stalo, kdybys vyšla z domu?" "Vybuchla by mně hlava. Nebo plíce. Nebo srdce." "Jak si můžeš dělat srandu...?" Pokrčím rameny. "A proč bych nemohla? A kromě toho se snažím nechtít věci, které nemůžu mít." (str. 77, 78)
Jediní dva lidé, se kterými se Maddy za celých sedmnáct let setkala osobně, jsou její máma a dobrosrdečná ošetřovatelka Karla. Se svými učiteli se domlouvá přes skype a ráda čte, opravdu hodně a ráda čte. Díky tomu, že nikdy nepoznala jiný život s jeho možnostmi, nevadí jí žít ten její. Tohle se ale může změnit, když člověk pozná, jaké je to mít přátele a svobodu, potom se těžko vrací do života v kleci. 
"Je, že? Je strašně sladkej!" zahihňám se. "Zlato, já si myslela, že takoví se už ani nevyrábějí!" Rozesměju se a v duchu si představím, jak z tovární linky sjíždějí malí Ollyové pěkně jeden za druhým. Jak je dokážou udržet v klidu, aby je mohli zabalit a odeslat? "Tak hotovo dvacet!" Karla mě klepne do kolena. "Máš už tak dost věcí, kterých se musíš bát. Láska tě přece nezabije!" (str. 89)
Změna nastane ve chvíli, kdy se do sousedního domu nastěhuje nová rodinka, která se nejprve Madeline z jejího pozorovacího stanoviště u okna jeví jako úplně obyčejná, jedině snad ten kluk v černém oblečení, co pořád provádí různé akrobatické kousky a leze po zdi, jako spiderman. Neobyčejnost rodinky se projeví, když jim jako uvítání nových sousedů Olly se svojí sestrou bábovku, kterou posílá jejich máma a která je náhodou docela nesmrtelná (tohle prostě pochopíte jenom pokud jste to četli :D :D :D). Maddyina máma bábovku odmítne, protože by ji s Madelininou alergii stejně nemohly sníst, což zvědavého Ollyho donutí se s tou záhadnou holkou seznámit. 
Můj šatník se skládá hlavně z bílých triček a modrých riflí. Rifle mám poskládané podle střihu - na rovné, úzké, lehce rozšířené, zvonové a taky ty, co se jim poťouchle říká "boyfriend". Taky boty naskládané v zadním rohu šatní skříně mám stejné - bílé tenisky značky Keds. Doma ale skoro nikdy nechodím v botách, takže teď se bojím, že nenajdu  žádný pár, který mi padne. (str. 94)
Úplně nejvíc mě bavily úryvky z jejich chatů, protože byly nejenom úsměvné, ale i filozofické... Maddy mi přišla, jako skvělá hrdinka, možná trošku naivní, ale myslím, že kdybychom se někdy poznaly, určitě bychom si padly do noty a mohly bychom vést nekonečné literární debaty. (Možná jsem se v ní i trošičku viděla, protože, i když nemám SCID, taky nejsem moc do světa...) :) A Olly byl zase naprosto správnou kombinací drsňáka a hodného kluka, navíc se skvělým smyslem pro humor. Dobrosrdečná (jiné slovo mě nenapadá) ošetřovatelka Karla byla sympatická a vždycky uměla poradit (i když byla nejspíš mladší, docela mi připomínala moji babičku) a Maddina máma byla někdy až moc starostlivá.
NĚKDY SI ČTU svoje nejoblíbenější knížky od konce na začátak. Začnu poslední kapitolou a čtu dopředu, až jsem na úplném začátku. Když čtete tímto způsobem, postavy procházejí od naděje k zoufalství a od sebepoznání k pochybám. V milostných příbězích jsou napřed dvojice milenci a končí jako cizinci. (str. 155)
Docela mě šokovalo, že tahle knížka vlastně obsahuje větší či menší spoilery na jiné knížky. A docela mě mrzelo prozrazení zápletky Růže pro Algernon, kterou bych si chtěla brzy přečíst... 
Zastavuju se u skleněných dveří a pohlédnu na něj. Má na sobě obtažené černé tričko, černé kraťasy a černé sandály. Anděl smrti na dovolené. (214)
Nevím, jak celou knížku shrnout, protože to byla romantická oddechovka, která zároveň poskytovala spousto námětů k přemýšlení a pěkných citátů, ktaré jsem si zakládala, takže mi skoro nestačily lepíky. Taky jsem čekala, že knížka bude spíš pro mladší čtenáře, ale osmnáctiletá hlavní hrdinka a trocha filozofie tuhle možnost poněkud vyvrací. Všechno, úplně všechno musím doporučit všem, úplně všem, protože tahle knížka opravdu stojí za to a nejspíš mi zůstane v srdci. 
OLLYHO MATEMATIKA PRAVÍ, že budoucnost nelze předpovědět. Ukazuje se, že člověk nemůže předpovědět ani minulost. Čas se pohybuje oběma směry - dozadu a dopředu - a to, co se stane tady a teď změní oba. (str. 247)
Za zmínku stojí jednoduché, ale výstižné a příběh oživující ilustrace, tabulky a jiné poznámky nakreslené autorčiným manželem. Navíc se mi strašně líbil závěr Malým princem (opět pochopí hlavně ti, co četli)... Spoustě lidí se naše česká obálka nelíbí, ale mně se k příběhu docela hodila stejně, jako ta originální (která je maličko hezčí).
ŽILA BYLA JEDOU jedna dívka, jejíž celičký život byl jedna veliká lež. (str. 264)
Všechno, úplně všechno se taky hodí pro ty, co chtějí začít číst v angličtině, protože je psaná jednoduchým stylem (stejně opakuju, že nejlépe se četly úryvky z chatů a emailů :D). Jak to vím? Jak můžu vědět, že se knížka hodí číst v angličtině? Protože jsem hned po dočtení české verze v papírové podobě zapátrala na internetu a stáhla si Everything, everything znovu tentokrát v originále... V rámci Prázdninového Read-a-thonu jsem to bohužel nestihla, ale brzy poté jsem i tuhle anglickou verzi pokořila. Knížka se mi i v angličtině četla opravdu dobře, což mohlo být částečně dáno tím, že jsem ji předtím přelouskala česky, ale opravdu se nebojte knížka je proložená spoustou obrázků, jednoduchých poznámek a chatů, že vám opravdu uteče jako nic :)

Autor: Nicola Yoon
Originální název: Everything, everything
Série: -
Rok vydání: USA 2015 / ČR 2015
Nakladatelství: Jota
Překladatel: Vanda Senko Ohnisková
Žánr: Young Adult, pro mládež, romantika
Počet stran: 296

Moje hodnocení: 89%

1 komentář:

  1. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat

Budu ráda za každý komentář a budu se snažit na něj odpovědět! Uvítám nápad, radu i kritiku... můžete mi napsat i na irena.kadava@gmail.com