středa 13. dubna 2016

Láska jako nemoc? | Delirium - recenze

Delirium mi už dlouho doporučuje kamarádka, ale já jsem se k němu dostala až teď. Hodně jsem se na něj těšila, protože jde o netradiční kombinaci romantiky a sci-fi nebo dystopie.  Kniha je doslova a do písmene jako: Strhující dystopický příběh o lásce ve světě bez lásky. Od Lauren Oliver jsem už četla Paniku a Chvíle před koncem a obojí mohu taktéž doporučit (i když mám pocit, že po dočtení Delirium vede :D)

Co byste dělali, kdybyste museli žít ve světě, kde láska neexistuje? Je zakázaná, dokonce nebezpečná, ale dá se vyléčit.


Lena se nemůže dočkat až bude mít osmnáct a bude se moct nechat vyléčit. Láska neboli amor deliria je nebezpečná nemoc, ale léčbu mohou podstoupit jen lidé starší osmnácti let, a tak Lena nedočkavě odpočítává dny v kalendáři. Její matka na lásku zemřela, léčba na ni nefungovala a Lena nechce dopadnout jako ona. Vyléčení lidé dostanou na výběr schválený seznam partnerů, někdy vystudují vysokou školu, poté se vdají nebo ožení (dokonce dostanou zadáno, kolik budou mít dětí) a žijí šťastný život až do smrti. Po tomhle všem Lena touží, i když ví, že nejspíš ztratí svoji nejlepší kamarádku Hanu a možná ji dokonce přestane bavit běhání.

Pozorovací plošina. Na pozorovací plošině stojí kluk, sleduje chaos pod sebou a směje se. Jakmile vzhlédnu, jeho oči se zaměří na mou tvář. Na chvíli nemůžu popadnout dech, všechno ztuhne, jako bych se na něho dívala objektivem svého fotoaparátu zaměřeným jenom na něj, a celý svět se zastaví na ten kratičký okamžik, než cvakne spoušť. Má zlatohnědé vlasy jako listí, když se na podzim začíná zabarvovat, a medové oči. Najednou jsem přesvědčená, že je jedním z těch, co za tímhle stojí.  Určitě žije v Divočině, určitě je jedním z Nežádoucích. Žaludek mi svírá strach, otevřu ústa a chci něco zakřičet - nevím přesně co - ale právě v tu chvíli kluk nepatrně zakroutí hlavou a já ze sebe nemůžu dostat ani hlásku. A potom udělá něco naprosto nemyslitelného. Mrkne na mě. Konečně se spustí alarm. Je tak hlasitý, že si musím zakrýt rukama uši. Podívám se na evaluátory, jestli si kluka nahoře všimli, ale ještě stále tancují po stole, a když znovu zvednu oči k pozorovací plošině, kluk je pryč. (str. 37)
Ale něco se v ní změní, když potká Alexe. Napřed se chová odtažitě, vždyť by ním vůbec neměla mluvit, ale nakonec to překoná. Alex, který nepochází z bezpečného a oploceného Portlandu si ji získá. Co, když se přece jenom nakazila
samor deliria? A není to nakonec lepší než nalinkovaný život po léčbě?

Lena mi přišla strašně sympatická. Byla milá, trochu nerozhodná a ráda se řídila pravidly. Já jsem se v ní viděla (až na to běhání :D). Hana byla prostě rebelka, Alex zlatíčko a líbila se mi i malá Gracie. Ostatní byli, no... vyléčení.

Potichu pokračujeme ulicemi směrem k Deering Highlands, a vtom mě napadne ta nejpodivnější myšlenka, napůl přání, napůl obava. Totiž, že se mi tohle všechno možná jenom zdálo, že se probudím, budu v Divočině a zjistím, že jsem tam byla celou dobu a že celý Portland - laboratoře, zákaz vycházení, procedura - byl jen dlouhý, vyšinutý, zlý sen. Brooks Street 37. Prolezeme oknem a narazíme do zdi dusna a pachu plísně. Byla jsem v Divočině jen pár hodin a už teď mi chybí - vítr v korunách stromů, šumících jako oceán, nádherná vůně kvetoucích rostlin, neviditelní šramotící živočichové - všechen ten život rozpínající se všemi směry, dál a dál a dál... Žádné zdi... (str. 240)
Knížka se rozjížděla trošku pomaleji, ale ke konci jsem měla problém ji odložit. Možná byla i trošku víc romantická, což mi ale překvapivě nevadilo :) Příběh mi přišel dobře promyšlený, mimo jiné protože celá amor deliria zahrnovala nejen lásku muže a ženy, ale i ostatní druhy lásky např. rodičovskou nebo mezi přáteli. Na druhou stranu celý oplocený Portland s neznámou Divočinou okolo mi přišel jako prototyp, který se vyskytuje v každé druhé dystopické knížce.

Varování: pokud se nakonec rozhodnete knížku přečíst, rozhodně si rovnou zkuste sehnat všechny díly, jinak dopadnete jako já a budete umírat touhou zjistit, jak to pokračuje, protože tahle knížka rozhodně nemá uzavřený konec. (To je jako konec? Jak? Sakra potřebuju další díl, nutně, doufám, že ho v knihovně mají... Ale proč tam musel zůstat? Neee. Co bude jako dál? Tak tomuhle bych rozhodně neříkala konec!)

Autor: Lauren Oliver
Originální název: Delirium
Série: Delirium 1
Rok vydání: USA 2011 / ČR 2012
Nakladatelství: CooBoo
Překladatel: Romana Bičíková
Žánr: romantický, sci-fi, dystopie
Počet stran: 352

Moje hodnocení: 87%


4 komentáře:

  1. Velmi zajímavý námět. Dystopie moc nemusím, ale tohle je celkem lákavé :) Povedená recenze! Přeji krásný večer :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Klidně to zkus, té dystopie tam zase tolik není :) a je to hodně čtivé, jinak děkuji :)

      Smazat
  2. Tak snad se brzo dostaneš k pokračování! :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Díky, doufám, že další díly nebudou vypůjčené, až půjdu do knihovny... :)

      Smazat

Budu ráda za každý komentář a budu se snažit na něj odpovědět! Uvítám nápad, radu i kritiku... můžete mi napsat i na irena.kadava@gmail.com