úterý 23. srpna 2016

Pandemonium - recenze

Jednou z knížek, které jsem naposledy přitáhla domů z knihovny, byly i dva pokračující díly série Delirium (recenze na první díl zde). Na knížku jsem se těšila už po dočtení Deliria, ale v poslední době jsem její čtení docela odkládala. Jak už jsem asi zmiňovala, první díl měl neskutečně napínavý a otevřený konec. Podle recenzí a komentářů se čtenáři dělí na dva tábory. Tak co já, jak se mi Pandemonium líbilo a do kterého tábora zapadám? Byl druhý díl daleko lepší nebo naopak horší než první?

Bohužel se nelze vyhnout spoilerům na první díl!

Když Alex zůstane trčet za plotem, Lena nemá jinou možnost než prchnout do Divočiny. Netuší, co se s Alexem stalo, ale pravděpodobně je mrtvý. Musí začít od začátku. V lese ji polomrtvou zachrání skupinka 'nežádoucích', kteří žijí na chátrající usedlosti v Divočině. Lena musí žasnout nad způsobem života, jaký vedou - všichni se chvají jako jedna rodina. Všechny ideály oploceného města jsou pryč a Lena se musí začlenit do života v Divočině. Setkává se se svéráznou vůdkyní Raven i dalšími obyvateli a stále vzpomíná na Alexe. Časem se rozhodne zapojit do odboje, aby spolu s ostatními zkusila zachránit svět před 'zombíky', jak říkají lidem na druhé straně plotu.
"Skleničky tu jsou jen těžko k dostání," zašklebí se, když při pohledu na plechovku údivem zvednu obočí. "Bomby," dodá, jako by byla v zelinářství a říkala jablka, jako by to byla ta nejvšednější věc na světě. (str. 22)
Ze začátku mi děj přišel dost zmatený, což nejspíš bylo způsobeno mým zlozvykem nečíst názvy kapitol. Asi ve čtvrtině knížky jsem přišla na to, že se celý příběh dělí na dvě časové roviny tehdy a teď oddělené pouze názvy kapitol. Část tehdy vypráví o Lenině útěku do divočiny a teď zase o něco později, když se Lena zapojí do odboje. Druhý díl mi úplně nesedl. Celý příběh je prostoupený Leniným, občas nesmyslným, uvažováním, neustálým porovnáváním obou světů na rozdílné straně plotu, smutkem nad ztrátou Alexe... prostě pocity, pocity, pocity, zatímco děj trochu stojí.
- a v tu chvíli vidím, že stačí otočit hlavu a bude tam Alex, bude mě se smíchem pozorovat, ruce rozpažené, aby mě mohl obejmout. Pochopitelně tu hlavu nikdy neotáčím. Ale jednoho dne to udělám. Jednoho dne to udělám a on tam bude, bude zpátky a všechno bude v pořádku. A do té doby poběžím. (str. 65)
I v druhém díle se dozvídámě něco málo o fungování dystopického světa, politice a odboji, ale narozdíl od prvního dílu jde pouze o střípky skládačky, kterou nám doufejme autorka odkryje v závěrečném díle. V druhé polovině vzniká také jakýsi milostný trojúhelník, když Lenu spolu se synem vůdce ABADu Julianem zajmou Mrchožrouti. Tohle jsem nečekala, nevím jestli je dobře, že do téhle série autorka milostný trojúhelník zapletla. Nemám svého favorita, protože Alex byl skvělý, ale ani Julian není takový, jak by se na začátku mohlo zdát. Nejsem si jistá, jak z téhle situace autorka vybruslí. V jednom momentě se v ději objeví Lenina ztracená matka, ale nakonec se o ní stejně nic nedozvíme.
Vztek odeznívá a místo něj mě přemáhá šílený smutek nad tím hloupým, blbým, důvěřivým zvířetem, které běželo příliš rychle a nepodívalo se, kam šlape, a i když mu nohu sevřely nůžky naší kovové pasti, stále věřilo, že se dokáže osvobodit. Blbý, blbý, blbý králík. (str. 138)
Poslední kapitola je poněkud natažená a místo obvyklých dvaceti zabírá rovnou šedesát stránek. Autorka si opět libuje v otevřených koncích, takže varuju všechny: neudělejte stejnou chybu jako já a nečtěte si poslední větu, přijdete o moment závěrečného překvapení!!!

Abych to trochu shrnula. Pandemonium nebyla špatná kniha,jen mi úplně nesedl její styl. Určitě potěší fanoušky série a je důstojným druhým dílem, takže nehleďte na moji recenzi a knížku si klidně přečtěte.

Autor: Lauren Oliver
Originální název: Pandemonium
Série: Delirium 2
Rok vydání: USA 2012 / ČR 2013
Nakladatelství: CooBoo
Překladatel: Romana Bičíková
Žánr: romantický, sci-fi, dystopie
Počet stran: 304

Moje hodnocení: 75%

Žádné komentáře:

Okomentovat

Budu ráda za každý komentář a budu se snažit na něj odpovědět! Uvítám nápad, radu i kritiku... můžete mi napsat i na irena.kadava@gmail.com